Profil Kača Lančová

„Ahoj, jmenuju se Kača Lančová a ke kitingu bych řekla asi toto. Nejezdím moc dlouho, ale soutěživost a chtíč být nejlepší mám v sobě. Moc toho ještě neumím a jsem teprve na začátku, nedělám moc rozdíl ve sportu mezi tím, co dokážou kluci a co holky… chtěla bych toho umět víc než někteří kluci – a to mě táhne dál. To je ten motiv, proč to dělám. Líbí se mi, že po každém ježdění na sobě cítím, že jsem zas o kus dál. Pořád je co zdokonalovat a po krůčkách se dostat na nějaký vyšší level. Kdyby byl vítr pořád, jezdím a trénuju, co to dá. Bohužel nežiju v zemi, kde by celoročně foukalo. Jsem ráda, že si mě tento sport našel a že mě někdo podporuje, abych ho mohla provozovat. Čas ukáže, co zvládnu a jak rychle přijdu na to, co a jak dělat. Jediné, co mě mrzí, je, že jsem se k tomuto sportu nedostala dřív.“

Jako většina lidí věnujících se celoživotně sportu začala i Kača se sportem už v útlém dětství. Rodiče ji vedli ke sportu, sotva se na nohou udržela, ostatně stejně jako její dva bratry. Od tří let lyžovala, v jedenácti přešla na snowboard. Jako dítko školou povinné začala hrát basket, a to nejen rekreačně, ale i závodně. V době, kdy hrála za brněnskou ligu, byla přesvědčená, že se tomu sportu nic nevyrovná a bude se mu věnovat profesionálně. Jenže zároveň ji bavilo i umění.Přesněji řečeno grafický design, a tak si řekla, že zkusí talentovky a výsledek rozhodne. A byla přijata na střední uměleckou školu. Skloubit dva tréninky denně a víkendové zápasy se školou prostě nešlo, tak se stal basket více méně rekreační záležitostí a přednost dostala škola. Po maturitě přišla vysoká (Univerzita Tomáše Bati) a dneska spolupracuje třeba s firmou Nugget, kde má svůj design na mikinách a tričkách.

Ke kitingu se dostala předminulou zimu. S přítelem si koupili draka a začali zkoušet. Vydali se tvrdou a nebezpečnou cestou samouků. Bez instruktora, metodou pokus – omyl.
„Na první zážitek určitě nezapomenu. Bylo to kousek od našeho města, kde je velká louka. Sníh ještě nenapadl, a tak jsme ho vytáhli na mokré louce… Foukalo dost, neměli jsme měřák, ale asi pře 10 m/s. Největší sranda byla, že abychom měli pod kontrolou toho, kdo bude mít kita v ruce, přivázali jsme si ho za trapéz lanem, a to jsme drželi tři na konci… Ve výsledku to vypadalo tak, že přítel ovládal bar a lítal ve vzduchu, zatímco já a zbytek lidí jsme drželi lano :-). Když si na to vzpomenu, musím se smát. Mě to ten den taky pěkně potahalo. Po této zkušenosti bych každému doporučila určitě kurz. Protože jen zázrakem se nikomu nic nestalo.“

V každém případě začala láska na první pohled. Když nasněžilo, začala nejdřív na lyžích, později na snowboardu, který prý momentálně ovládá lépe, na jaře zkusila moutainboard, ale to hlavní přišlo v létě. V Německu na Rujáně. Po cestě na spot si koupili dalšího kita a hned první den nejen jezdila, ale i skákala. Od té chvíle věděla, že tento sport ji bude bavit víc než cokoli jiného.

„Tam jsem potkala Ivetu Minářovou, která je zástupcem firmy Best kiteboarding pro Českou republiku. Tehdy jsem neváhala a zeptala se íi, jak se člověk stane team riderem pro nějakou firmu. Odpověděla, že holek je málo, a hned vzápětí se mě zeptala, jak dlouho jezdím. Odpověděla jsem, že na vodě jsem stála poprvé. Podívala se na mě s udiveným výrazem. Ten den jsem jezdila a neváhala jsem přitáhnout bar a skákat. Nebylo to pro mě až tak těžké… byl to super pocit jet po hladině… ten pocit mám pokaždé… je to jako bych jezdila v prašanu… hrozně moc prašanu všude kolem.“

Kolem Vánoc už si jela pro své nové vybavení od Best Kites. A stejně jako u každého kitera se volný čas začal podřizovat větru. Když foukalo, jezdila a trénovala a trénovala a jezdila. Minulá zima se vydařila, odjezdila ji na Moravě. Nej spotem se stal Dobešov, Klokočov, v Čechách potom Větrný Jeníkov nebo Boží Dar. Tam se taky zúčastnila svých prvních závodů a skončila druhá. S tímto umístěním není spokojená a je odhodlaná získat zlato.

Letní sezónu strávila na řeckém Kosu, kde pilně trénovala jízdu unhook. Zatím nemá žádný oblíbený trik. Nejoblíbenější jsou prý ty triky, které zatím neovládá :-). Jejím cílem je dostat se co nejdál a skákat s jistotou. Jak rychle se s tím popere a který trik bude letos její best, ještě nevíme.Jisté je, že takových kiterek, které jdou do toho po hlavě a nebojí se zkoušet nové věci, není nikdy dost a Kača rozhodně uvítá konkurenci, která ji bude motivovat k lepším výkonům.